Tip na krátkou a nenáročnou letní vycházku ve známém středisku zimních sportů nad Val di Fiemme, Alpe Cermis poblíž Cavalese (horský řetězec Lagorai)
(Obrázky v článku lze pro bližší prozkoumání zvětšit rozkliknutím)
Téměř 70 km dlouhé pohoří Lagorai (Catena Lagorai; catena = řetěz, řetězec), táhnoucí se od Trenta až k Passo Rolle se dost zásadně liší od severněji položených částí Dolomit, k nimž ovšem geologicky patří. Díky složení z permských hornin vulkanického původu nejsou jeho tmavé vrcholky tak bizarně členité jako věže z bledého dolomitu, celý řetězec svým tvarem připomíná zvolna se zdvihající přílivovou vlnu.
Catena Lagorai není turisty tak vyhledávaná, jako jiné partie severoitalských hor, takže opravdu nehrozí, že cestou potkáte "prvomájové průvody". Je zde také o něco tepleji, protože prakticky nic nebrání přílivu teplého vzduchu od asi 100 km vzdáleného moře.
Vydáte-li se sem z letoviska Cavalese ve Val di Fiemme, můžete i v létě využít 6.250m dlouhou lanovku končící na vrcholku Paion del Cermis. Dráha má celkem čtyři části (560m, 2200m, 2440m a 1050m) a docela děsivou historii, nicméně dnes funguje spolehlivě a není předražená.
Parkoviště najdete přímo u silnice SP-232, na břehu řeky Avisio (Torrente Avisio), přes kterou přejdete po zastřešeném mostě rovnou k mezistanici Fondovalle. Lanovka začíná už v městečku Cavalese, ale první z jejích čtyř segmentů lze vynechat (a tím ušetřit).
Původně byly části jen tři, mezistanice Fondovalle vůbec neexistovala, takže cestující z Cavalese pokračovali rovnou bez mezipřistání až na Doss dei Laresi (historie lanovky ZDE). Na trase tehdy jezdily vagony s kapacitou 40 + 1 osoba.
Lanovou dráhu už 12 let po jejím otevření, tedy v březnu roku 1976, potkala tragická nehoda. V blízkosti jedné z betonových podpěr došlo k přeříznutí nosného lana tažným lanem a díky nefungujícímu zabezpečovacímu systému se jedna z kabin zřítila do údolí. Přestože se po zhruba dvousetmetrovém letu vzduchem ještě asi sto metrů kutálela ze svahu louky Salanzada, jedné ze 43 cestujících se šťastným zázrakem podařilo přežít.
K dalšímu neštěstí došlo v únoru 1998, kdy lanu visícímu vysoko nad údolím neodolala posádka americké stíhačky Grumman EA-6 Prowler provádějící cvičný let ze základny Aviano u Pordenone a rozhodla se jej podletět. Riskantní a zakázaný manévr se nezdařil, došlo ke kontaktu křídla a ocasu letadla s ocelovými lany a jejich následnému přetržení. Zatímco poškozená stíhačka se bez problémů vrátila na základnu, sníh pod svahem Cermis zbarvila do ruda krev devatenácti obětí. Jelikož pilot u soudu v USA vyvázl bez trestu za zabití, celý incident měl bouřlivou dohru. Lidé dokonce demonstrovali za zrušení amerických základen na území Itálie (vice ZDE).
Dnes z Cavalese na Cermis jezdí menší a úhledné uzavřené kabinky pro 11 osob, v úseku Cermis - Paion del Cermis jsou k dispozici sedačky. Celá trasa sice stále vede vysoko nad zemí, ale lana už nejsou ani zdaleka tak exponovaná, jako před nehodami.
Kruhový výhled z Paion del Cermis (2.229 m n.m.), kde najdete také velkou a dobře zásobenou restauraci, nemá chybu (viz video výše). Nedaleko odtud jsou k vidění také pěkná jezírka. Vydáte-li se k nim stezkou č.4 po hřebeni přes vrchol Cimon del To della Trappola a zpět po č.3-353 rozsedlinou Forcella di Bombasel, ujdete přibližně 5 kilometrů.
Pěšina č.2 vás od chaty na vrcholku Paion del Cermis dovede k vyhlídkovému bodu s kruhovým rozhledem, odkud pokračuje dál k rozcestníku v sedle Bombasel (Forcella di Bombasel). Kdo chce, může jako alternativu zvolit neznačenou širokou příjezdovou komunikaci vedoucí od boudy týmž směrem. V nejnižším bodě klesání objevíte jezírko, které je tak maličké, že ho ani nezakreslili do mapy. Žijí v něm čolci.
Od jezírka široká cesta zvolna stoupá, míjí rozcestník ve Forcella di Bombasel a pokračuje jakožto č.4 k horní stanici lyžařského vleku. Zde se mění v úzkou klikatou pěšinku směřující k železnému kříži na vrcholu Cimon del To della Trappola (2.401 m n.m.). Cestujete-li s dětmi, buďte v závěru stoupání obezřetní, protože západní srázy této hory směrem do Val Moena jsou nečekaně příkré, pohled od kříže do cca 700 m hluboké rokle až bere dech (viz video níže).
Od vrcholu, jehož jméno odkazuje na nedaleký potůček Torrente della Trappola (trappola = past, léčka), stezka č.4 mírně klesá, aby pak sledovala úzký hřeben vedoucí k hoře Castel di Bombasel (2.535 m n.m.; castel = castello = hrad). Hřeben je opravdu ostrý, ale cestička vede po jeho pozvolnější východní straně.
Necelý kilometr od kříže, těsně před začátkem stoupání na Castel di Bombasel, stezka č.4 odbočuje vlevo dolů k jezerům, kde končí. Zabloudit se tu nedá, protože jezera opravdu přehlédnout nelze. Svahy jsou plné často volně ležících balvanů různých velikostí, působících až dojmem, jako by tu jacísi obři kdysi hráli v kostky nebo drápky. Řídký porost mezi nimi tvoří různé trávy, keře azalek a řada zajímavých rostlin, např. tučnice obecná nebo hořec žlutý.
První z temných jezírek objevíte už cestou ze svahu Castel di Bombasel. Jejich velikost, a vlastně i existence, závisí na předchozích i současných meteorologických podmínkách, plní je totiž tající sníh a dešťové srážky. Voda se drží také ve skalách, do nichž proniká puklinami, aby pak po čase zase vyvěrala přímo pod Bombaselem, kdesi na dně největšího z jezer, případně v okolních mokřinách.
Kromě Lago di Bombasel (2.268 m n.m.) s rozměry přibližně 245 x 150 metrů, najdete pod severovýchodními svahy Bombaselu ještě několik menších jezírek spojených úzkým potůčkem, jehož břehy jsou místy podmáčené. Každé z nich má úplně jiný charakter.
V křišťálově čisté vodě největšího jezera objevíte hejna drobných a věčně hladových rybek. Vedlejší, menší zdobí půvabné okrouhlé ostrůvky trav, které se oddělily od jeho břehů. Navazující a ještě menší už travnaté krajkoví zvolna pohlcuje. Další jezírko je plné zlomených stvolů rostlin, které mu dodávají tajemný nádech. Kamenité břehy kolem nejmenšího z nich se houpou, při čemž z jeho dna unikají drobné bublinky vzduchu.
Od rozcestníku na hrázi (foto v odkazu) největšího z jezer pod Bombaselem vede dál poměrně široká cesta č. 6 do Forcella del Macaco. Ještě než začne stoupat, míjí malý zděný bivak Baita di Bombasel (cca 150 m od rozcestí), kde se lze ukrýt za nepříznivého počasí. Najdete v něm dvě dřevěné lavice a stůl.
Kdo se odtud vydá přes hřeben na jih, sestoupí k velkému jezeru Lagorai (Lago di Lagorai). Protože jsme sem cestovali zdaleka, neměli jsme bohužel času nazbyt, takže jeho okolí už popsat nemohu.
Vydáte-li se od rozcestníku u hráze Lago di Bombasel směrem na sever, sestoupíte pohodlnou kamenitou cestou pod Forcella di Bombasel (viz začátek článku). Po širokých stupních zpevněných kládami a opatřených záchytným lanem pak bez problémů projdete výše položenou štěrbinou (Forcella Bombasel), a tím se vrátíte zpět k rozcestníku nedaleko Paion del Cermis (a malého jezírka s čolky). Cestou se můžete opět kochat neobvyklou krajinou.
Upozorňuji, že pokud dosud nedošlo k nahrazení starých směrovek novými, číslování značených stezek se v reálu liší od map. Je tedy dobré řídit se podle názvů cílů, nikoliv pouze čísly.
U Laghi di Bombasel z této strany najdete pouze č. 4 (od jezírek na Cimon del To della Trappola) a č.6 (spojuje Forcella Bombasel s jezerem Lagorai, tedy Lago Lagorai) - foto v odkazu.
Číslo 4A neexistuje, trasa uvedená v mapě Kompass jako 4A má č.4, jak správně uvádí mapa Tabacco.
Stezka č.353 uvedená na cedulích ve Forcella Bobasel vede mezi Forcella Bombasel, Laghi Bombasel a Forcella del Macaco souběžně s č.6, ale na rozcestníku u Laghi Bombasel tohle číslo 353 nenajdete.
Na kameni u cesty mezi Lahgi Bombasel a Forcella Bombasel jsme zase kupodivu našli jen číslo 3 - 353 (viz FOTO v odkazu), shodné s mapami (ale nikoliv rozcestníkem na hrázi jezera).
Naštěstí je terén velmi dobře přehledný, takže zkušený turista dojde do cíle i bez cedulí.
Další tipy na výlety v Dolomitech zde: http://martinamoudra.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=429386
