TURISTICKÁ MAPA (klik!)
Stojíme na konečné stanici autobusu u hotelu Kreuzbergpass v Passo Monte Croce/ Kreuzbergpass. Linka č.446 z Toblachu/Dobbiaco přes Innichen/San Candido a Sexten/Sesto sem zajíždí každou půlhodinu, poslední zpáteční spoj jede v 19:00 hodin.
Průsmykem na předělu mezi Dolomity a Karnskými Alpami vede dobře udržovaná klikatá silnice č.52 (Sexten - Padola) s několika parkovišti. To přímo u hotelu je placené.
Předpověď počasí ani dnes nevypadá nijak růžově, ale aspoň nesněží, takže vyrážíme jihozápadním směrem podél sjezdovky k malému návrší. Už ze silnice je zřetelně vidět předmět našeho zájmu - pevnost Opera 11.
Vchod do objektu je bohužel důkladně uzavřený a Medvědí jezírko (Lago di Orso) za ním připomíná spíše vysychající mokřad. Ze "střechy" je však dobře vidět, že na úpatí hory Croda Sora i Colesei nemůžeme minout mnohem zajímavější dílo.
Vyrážíme tedy po značené stezce č.124, která nás vede porostem mezi skalními bloky, a pak dál po horské louce až ke staré vojenské silnici (viz úvodní mapka). Opera 11 se brzy ocitá hluboko pod námi.
Silnice vybudovaná v příkrém svahu tu a tam mizí pod hromadami kamení, navíc se kocháme výhledy na Karnské Alpy a na Dolomity nad Val Risena (Cima Bagni, Cima Popera), takže nuda opravdu nehrozí.
Zčistajasna se proti nám objevuje pevnost Opera 10, která prý ještě v 70.letech minulého století sloužila armádě.
Opera 10 - Croda Sora i Colesei, Passo Monte Croce
(pro názornější představu o rozloze pevnosti klikněte, prosím, na odkaz)
VIDEO: https://www.youtube.com/watch?v=GZAAtsHgTIs |
"Slepé oči" kamponiér v okolí původně zazděného, ale v současné době průlezného vchodu na nás nekoukají nijak přátelsky. Přesto jedinci mající čelovky při ruce bez dlouhého otálení odhazují batohy a spěšně se soukají dírou ve zdi do pevnosti. Času nemáme nazbyt, protože od severovýchodu se rychle blíží mraky nevěstící nic dobrého.
Ihned za vchodem se chodba větví. Odbočkou vpravo se snadno dostáváme kolem zbytků tureckých záchodků ke kulometným střílnám vybudovaným za účelem přímé obrany vchodu. Celý průsmyk (viz foto v odkazu) odtud máme jako na dlani, a to včetně hotelu Kreuzbergpass a menších pevností nejen pod námi (Opera 8. 9 a 11), ale i na protějším svahu (např. Opera 13). Vracíme se zpět ke vchodu a pokračujeme vlevo. Procházíme otevřenými pancéřovanými vraty a ocitáme se v temné chodbě, na jejíž konec světlo našich skomírajících čelovek nedosáhne. Není divu, je totiž údajně dlouhá více než 400 m a před jejím zamřížovaným ústím se má mimo jiné nacházet šachta s rozpadlým dřevěným točitým schodištěm. Naše hlasy se odrážejí od hladkých betonových zdí. Zevrubně zkoumáme několik postranních kójí, na zem pokládáme značky a odbočujeme vpravo, čímž se dostáváme ke dvakrát zahýbajícímu betonovému schodišti. Vzduch je tím zatuchlejší, čím více se blížíme ke spodnímu patru pevnosti. I jím se táhne chodba, na niž navazují kaverny určené k obsluze děl. Celková délka kasemat prý činí téměř 2 km. |
Na tomto videu italské provenience si můžete od času 2:11 prohlédnout velkou část interiéru pevnosti (jedno podlaží), jak jej pro www.scas.it zaznamenal pan Davide Bagnaschino. Prohlídka začíná u zamřížovaného zadního východu na druhé straně masivu Croda Sora i Colesei a končí u probouraného vchodu, kterým lze vstoupit. Dobře je vidět charakter chodeb a kójí, části betonového schodiště, několikery pancéřované dveře a závěrem díra ve zdi původně uzavírající hlavní vchod do pevnosti.
|
Opera (=dílo) 10 (v odkazu doporučuji použít "lupu")je svým rozsahem, vybavením a dostupností unikátní. Obcházíte-li ze severovýchodu horu, v níž se pevnost nachází, míjíte četné kulometné a dělostřelecké střílny kdysi vybavené lehkými a těžkými kulomety ráže 6,5 - 8 mm a různými kanóny ráže 75- 100 mm (některé z nich dokonce pocházely z českých závodů Škoda).
Dílo bylo projektováno pro posádku čítající 150 vojáků, 10 nižších a 7 vyšších důstojníků. Kromě zásob pitné vody ve 300 litrových nádržích, potravin pro přežití 20 dnů obklíčení a pohonných hmot pro agregát na 14 dní nepřetržitého provozu, měli mít vojáci k dispozici zásoby střeliva do kulometů na 30 dní, dělostřeleckého a minometného střeliva až na 8 dní a granáty na 10 dní bojů.
S posádkami ostatních pevností obranného pásu v tomto průsmyku bylo možné se dorozumívat vysílačkou (dosah max. 80 km), telefonem (vedení bylo ale díky skalnatému terénu možné vést jen po povrchu) a světelnými signály (za příznivého počasí).
Více informací technického rázu najdete ZDE.
Fotografie interiéru pevnosti Opera 10 k nahlédnutí ZDE.
Pevnost má údajně 5 vchodů, otevřený by měl být ale jen ten, kterým jsme dovnitř vstupovali my. Vedlejší vstupy jsou zazděny či zavaleny kamením, 1 zadní (k němuž jsme nedošli) je opatřen mříží.
Další fotografie z interiéru pevnosti Opera 10 TADY
Spojovací stezka suťovištěm pod pevností navazuje na značenou turistickou trasu 15A, po které lze pohodlně dojít k pevnosti Opera 8, což je vlastně jen takový větší "řopík" (viz mapka na začátku článku).
Východním směrem od Opery 8 lze nalézt ještě pevnost Opera 9, která je viditelná ze střílen Opery 10, ale terén kolem ní je průchodný jen s obtížemi. Přesto se z okolního porostu občas některý ze zdatných hledačů řopíků vynoří.
V lesíku nedaleko Opery 8 je cvičná skála opatřená horolezeckými prvky obvyklými na zdejších ferratách. Od ní pak stezka č. 15A pokračuje dál až na parkoviště u hotelu Kreuzbergpass, kam se vracíme s prvními kapkami deště.
SLIDESHOW Kreuzbergpass (posun více než 70 obrázků šipkami)
ZÁLOHA ČLÁNKU NA blogspot.com
INFORMACE O VALLO ALPINO v němčině ZDE.