Když chytnete bouřku vysoko v horách,

je to jako hrát ruskou ruletu. Výsledek nijak neokecáte, prostě do vás buď praští nebo ne. Zažila to už spousta lidí a většina měla štěstí. Ti, kteří je neměli, už o svých zážitcích vyprávět nemohou... 

Že se počasí v horách dokáže změnit podstatně rychleji, než jsme my z nížin zvyklí, je obecně známo. V každém průvodci po Alpách či Dolomitech vás několika lakonickými větami upozorní, že připraveni musíte být téměř na všechno. Dokud ale nějaký extrém nezažijete, tušíte jen mlhavě, co měli autoři na mysli.

Na túru vyrážíte plni optimismu, vždyť nebe je azurově modré, nikde ani mráčku. Prostě prázdninová pohodička. Je teplo, a aby taky ne, když léto právě vrcholí. Vítr nefouká, což v lese, jímž vede první část vaší trasy, nijak nepřekvapí. Členové vaší výpravy stižení pubertou jsou sice v opozici častěji než obvykle, ale ani na tom zas není nic tak divného. 

Stoupáte úzkými a příkrými stezkami vzhůru k vrcholkům a kocháte se nevšední krásou krajiny. Hory rýsující se na obzoru už celkem znáte, nakonec nejste v nich dnes poprvé.

Víte, že není-li právě vedro, může tu i v červenci sněžit či padat déšť se sněhem, klidně i více dní po sobě. Když na to přijde, čerstvá nadílka krup bude tak bohatá, že během několika minut obarví hory na bílo tak důkladně, až váháte, zda jste si nespletli sezónu.

Už se nijak zvlášť nedivíte, že ačkoliv poslední krupobití bylo před dvěm dny, na stezce pod vrstvou suti nacházíte jejich pozůstatky v takovém množství, že se jimi můžete koulovat.

Škrábete se stále výš, nad pěšinou se shlukují černá kavčata žlutozobá evokující slétávající se supy. Jako obyčejně čekají, jestli z ploužících se turistů něco kápne. A kápne skoro vždycky. Mimo jiné proto, že každá záminka k odpočinku se hodí.

Ze skal nad stezkou tu a tam odpadávaj kameny, ačkoliv po nich právě nikdo nešplhá, kavčata vesele krouží vysoko nad nimi, svišti s pištěním dávno zalezli a vzduch se ani nehne. Skály prostě v závislosti na teplotě pracují a dnes se rozhodly vedrem rozpadnout. 

Ovce, jejichž zvonečky jsou slyšet už zdaleka, se shlukují v sedle a s bekotem strkají hlavy do bezpečí největších balvanů, které se tu vyskytují. Asi hledají stín.

Teprve když se blížíte k hřebeni, zjišťujete, že něco není v pořádku. Dosud jste měli možnost sledovat jen výseč oblohy, protože zbytek úspěšně zakrývaly stromy a vrcholky okolních hor. Teď ale vidíte víc, mnohem víc. A vůbec z toho nemáte radost...

Kde se vzaly, tu se vzaly, nad údolím se objevily mraky. Přestože na úbočí, po kterém jste kráčeli, nevrhaly ani náznak stínu, nejsou to žádné neškodné beránky. Netváří se nijak přátelsky. Jejich baze jsou ploché a rychle tmavnou, zatímco vlastní oblaky narůstají do výšky.

Je jasné, že sprchne. Jde jen o to, kdy a jak moc.

Za šeredného počasí pokračuje v túře po skalách jen nešťastník hledající úkryt nebo nezodpovědný blázen. Povšechné návody, co dělat, když je opravdu nejhůř, se však v mnoha případech mohou ukázat v zásadě nepoužitelné.

Stojíte na hřebeni a víte, že dojít k nejbližšímu bivaku, k němuž vede téměř dva kilometry dlouhá stezka stoupající skalami, nestihnete. Rozhodnete se tedy sestoupit do lesa, jehož hranici jasně vidíte. Ovšem hluboko pod sebou.

Zbytečně neotálíte a vyrážíte. Les připomínající vzrostlejší mlází se zdá být na dosah a značená stezka se před vámi zřetelně rýsuje. Zpočátku vede klikatě sutí, pak se stáčí za balvan, kde začíná být zatraceně strmá.

Hřmí a padají první kapky deště. Opatrně slézáte úsek vedoucí po příkré skalní plotně. Není se čeho chytit, protože cokoliv uchopíte do ruky, to vám v ní také zůstane. Latemar se drolí a je tím i pověstný. 

Sláva, nikdo nespadl! Skupinka se rozděluje. Kdyby blesk zasáhl jednoho, ostatní třeba vyváznou a pokusí se mu pomoci. Kdo si ještě nenavlékl větrovku, honem to napravuje. Uklízíte fotoaparáty, utěsňujete batohy a kontrolujete tkaničky bot. Nic příjemného vás totiž nečeká.

Pořád hřmí a z nebe se už valí proudy vody. Kdyby jenom vody! Přidávají se kroupy nemilosrdně bičující vaše těla. A zvedá se silný ledový vítr.

Balancujete na skalním ostrohu nad hrozivým srázem a zjišťujete, že po značené stezce to dál nepůjde. Opačným směrem byste cestu jistě zvládli, ale při sestupu skála klouže a odmítá poskytnout oporu vašim tápajícím rukám. Moc toho totiž nevidíte, protože voda stékající po vašem obličeji vám dávno zaslepila brýle. Vracíte se tedy zpět a hledáte jinou alternativu.

Pokud jste situaci podcenili a nevzali si větrovku s tím, že už jste stejně mokří, teď hořce litujete. Příval děště a krup je takový, že je máte prakticky všude. Není na vás nit suchá, voda se hromadí v záhybech vašeho oblečení a ledový vítr neomylně koná svou práci. Během několika málo minut promrzáte. Ale nepředstavitelně. A to vám ještě před chvílí bylo parádní vedro.

Chlad vás přímo ochromuje. Rychle ztrácíte síly, tělo jakoby tuhne a nohy se nechtějí hýbat. Jdete jen silou vůle a okraj lesa se vůbec nepřibližuje. Zastavíte-li, je vám ještě hůř. Krupobití neslábne a potemnělou oblohu křižují blesky. Když udeří blízko, na okamžik cítíte jemné brnění v ruce, kterou se opíráte o skálu. Voda je dobrý vodič a není před ní úniku.

Bouřka se vám zdá nekonečná. Nacházíte vyšlapanou pěšinku prudce klesající suťovištem a vydáváte se po ní. S vámi se dolů valí potoky vody a také drobný i hrubý štěrk. Jako by hora samovolně odtékala do údolí. Doufáte, že se ze skal neutrhne něco většího. Z původně totálně vyprahlých stěn teď padají vodopády, proti nimž je krkonošský Pančavský vysloveně chudák. Být tak už někde v suchu!

Kdepak sucho! Krup sice padá čím dál méně, ale déšť naopak sílí. Vašimi pohorkami protékají potůčky, goretex negoretex. Budete je sušit ještě dva dny. Vítr zeslábl a bouřka se zvolna vzdaluje. Sice je vám pořád nepopsatelně příšerná zima, ale vědomí, že první člen výpravy konečně doběhl do lesa, vám pomáhá vydolovat zbytečky ztraceného elánu. Teď hlavně nepolevit a soustředit se, protože tekoucí stezka opět vede těsně po okraji menší propasti. A zranit se či dokonce zabít opravdu nepotřebujete.

Po 40 minutách dobíháte do necelý kilometr vzdáleného výběžku lesa. Přestává pršet a hřmí už jen na opačné straně hory. Kdo promokl, ale má v batohu něco suchého, okamžitě se převléká. Kdo nemá nic, alespoň svléká ty studící kusy oděvu, které může postrádat. Komu něco zbylo, půjčuje to ostatním.

Teď ještě přebrodit nově vzniklý potok pod skalami, pak přejít les, louku a dál po sjezdovce do nejbližší hospody. Horký čaj bude dnes povinně. 

MAPA GOOGLE

FOTKY Z TRASY (posun šipkami)

Výřezy turistických MAP Dolomitů ZDE