Boršengrýn, jak prý vypadal kolem r.1683 (zdroj: informační tabule u silnice pod hradem) |
U obce Úbočí, nedaleko dnešní silnice č. 21 vedoucí z Chebu do Mariánských Lázní, stávala kdysi menší tvrz.
Patřila pánům z Kynžvartu a po té, co byl v r.1347 jejich tamní hrad dobyt a pobořen královským vojskem, sloužila jako náhradní útočiště bratrům Englhartovi a Albertu z Kynžvartu (původně Hartenberku). Karel IV. totiž nebyl nijak nadšen jejich aktivitami. Jednak se s oblibou věnovali loupežnickému řemeslu, což vedlo k četným stížnostem zejména chebských občanů, navíc nepokrytě podporovali jeho soka císaře Ludvíka IV.Bavora. Tvrz, původně nazývaná Amonsgrün, nebyla nijak veliká, ale zřejmě bratrům sloužila dobře, a to až do roku 1360, kdy ji Englhart i s celým kynžvartským zbožím prodal Albrechtovi Nothaftovi. Od jeho synů pak vše koupil jistý Boreš z Rýzmburku (dle jiných pramenů z Oseka). |
Pohled od zbytků zříceniny na obec Úbočí |
Boreš asi příliš nejásal, když Karel IV odmítl zrušit svůj 26 let starý zákaz obnovovat hrad Kynžvart, ačkoliv došlo ke změně majitele, a nakonec byl rád, že směl přestavět alespoň trvz Amonsgün. A tak v letech 1374 – 1380 vyrostl Borschengrün. Jméno dostal podle svého majitele (překládá se jako „Borešova louka“; grün = zelený).
Plánek zříceniny (zdroj: informační tabule u silnice pod hradem) |
Hrad se skládal ze dvou částí: severní s obytnou věží a jižní s hospodářskými budovami. Obě části odděloval příkop, jímž dnes, po jeho prohloubení, vede silnice Další příkop chránil Boršengrýn z jihu a k obraně prý sloužily ještě dvě válcovité věže. |
Již v r.1392 však Borešův syn Boršengrýn prodal Zikmundovi Hullerovi, podkomořímu Václava IV. Ten příliš neotálel a tři roky na to jej vyměnil s Hynčíkem z Rabštejna za Orlík nad Vltavou.
R.1398 Václav IV. zrušil zákaz svého otce a povolil obnovu zhruba 8 km vzdáleného hradu Kynžvart. Tím Boršengrýn ztratil na významu a byl svými novými majiteli, pány z Plavna, používán už jen jako zástava.
Po posledním vykoupení Jindřichem II. z Plavna, v srpnu r.1452, Boršengrýn dostihl osud. Protože Plavenští vedli územní a majetkové spory s městem Cheb, hrad byl v rámci těchto půtek po osmidenním obléhání dobyt a zničen. Co nezdolala děla a požár, to dorazilo 26 tesařů a zedníků vyslaných chebskými měšťany.
Zbytky jižních valů a příkopu v lese |
Zbytky obytné věže na návrší nad silnicí |
Prameny uvádějí, že i po jejich zásahu z Boršegrýna zbylo vcelku utěšené torzo (viz obr. v úvodu), nicméně r.1846 byly jeho zdi definitivně rozebrány na stavbu místního ovčína a nejspíš i k dalším účelům.
Dnes na místě severní obytné věže stojí osamělá chata:
Val vpravo před chatou (mezi stromy) jsou zbytky hranaté obytné věže |
Na území, kde kdysi bývala jižní část hradu s válcovitými věžemi, se rozkládá malá chatová osada. V lese za ní lze snadno dohledat někdejší jižní příkop obklopený valy.
Kříží jej pěšina vedoucí do údolí. Kdo se po ní vydá, objeví starý židovský hřbitov.
Co člověk, to kámen... |
Lokalita má své kouzlo. Zvláště v zimním tichu rušeném pouze ševelením zvolna dopadajících sněhových vloček. Jako by se tu čas zastavil někdy v 19.století, kdy zdejší hřbitov pravděpodobně vznikl. Nejstarší písemná zmínka prý pochází z r.1837, i když jedna ze stél nese letopočet 1756 a jméno Rebeka Reichl. Nejnovější dvojnáhrobek pochází z let 1901 - 1903. |
Pohled z lesa na mělké údolí s opuštěným hřbitovem |
Stély z 19.století |
Na některých náhrobcích jsou položeny kaménky |
V obci Úbočí, asi 200 m od hřbitova, žila poměrně početná židovská komunita. V r. 1793 čítala 12 rodin (60 osob), v r.1830 Judenstadt (dial.vysl.Gunštód) tvořilo už 17 domů včetně modlitebny. 29.května.1889 však Židovské město vyhořelo a popelem lehla i synagoga. Přestože byla záhy obnovena, většina přeživších, tedy až na pět rodin, se přestěhovala do okolních obcí nebo emigrovala do Ameriky.
|
Po skončení I.světové války prý už v Úbočí nežil žádný z jejich potomků. Chátrající synagoga byla zbourána r.1960. Už na počátku 20.století byl opuštěn také hřbitov. Pravděpodobně jej tehdy nepoužívali ani Židé z nedalekého Žandova. Postupně tedy zarostl vysokou travou, náhrobky se kácely nebo byly povaleny vandaly, zeď se rozpadala. Teprve v r.2005 se jeho záchrany ujali členové německé dobrovolnické organizace Aktion Sühnezeichen, díky nimž byl hřbitov zrekonstruován do současné podoby.
|
Vstup na hřbitov |
Rybník u silnice pod Boršengrýnem (za ním je hřbitov) |
Pár kroků od hřbitova, v těsném sousedství silnice, je malý rybník. Jestli se v něm dá v létě koupat, netuším. Jedno vím ale jistě. Kdo se rád toulá po zříceninách, hledáním Boršengrýna, hradu, který existuje jen na mapě, bude ztrácet čas. Koho však zajímají staré hřbitovy, najde u Úbočí jeden nevšední. A až tam půjde, může na některý náhrobek položit kamínek - přesně tak, jak se to podle židovské tradice dělává. Měl by být z míst, která měl dotyčný mrtvý rád, ale protože nejspíš žádného z nich osobně znát nebudete, stačí nějaký z okolí. |
Silnice pod Boršengrýnem |
Asi 30 fotek z Boršengrýna a hřbitova na Rajce.net ZDE