Dolomity - tip gaučového povaleče (foto, info, video)

Jak to udělat, abyste během jediného odpoledne viděli z místních hor co nejvíce, při tom se ale vlastně vůbec neunavili a navíc měli možnost se cestou dobře najíst i napít...

Takže úvodem úpěnlivě VARUJI: Do Val di Fassa nejezděte v srpnu, zejména pak NE v jeho druhé polovině!!! Pokud tam v tuto dobu, kdy mají volno snad všichni jižněji žijící Italové, přece jen vyrazíte, hodně si přivstaňte a nebo oželte přesun mezi jednotlivými letovisky. 

tunelu u Moeny

Úsek mezi Moenou a Canazei (16,5 km, SS-48 >>> viz odkaz) jsme místo předpokládaných 23 minut jeli skoro dvě hodiny. Vyjma Vigo di Fassa nelze nikam odbočit, tudíž nezbylo, než trpně čekat a zvolna popojíždět vpřed, protože návratem bychom stejně nic nezískali. Kromě toho jsme doufali, že se situace časem zlepší. Nezlepšila.

Zácpa se táhla od Val di Fieme až do vzdálených průsmyků a vůbec nebyla ojedinělá. Narazili jsme na ni během pobytu ještě několikrát, prakticky vždy, když jsme dostali nápad projet částí údolí Fassa. 

Z téhož důvodu nedoporučuji ani ubytovávat se v hotelech vybudovaných v bezprostřední blízkosti hlavního tahu SS-48. Lidé jedoucí ráno z měst do hor se pochopitelně večer zase vzacejí stejnou cestou domů. I přejít ulici může být nakonec problém, o hluku a množství zplodin v ovzduší se snad ani zmiňovat nemusím...

 Sassolungo/Langkofel 

Ale zpět k výletu.

Stane-li se vám, že zbývá málo času na to, abyste absolvovali náročnější túru, nebo prostě nemáte náladu se někam trmácet, ale přesto chcete hodně vidět, zaparkujte přímo v Canazei. (KLIK!)

Dolní stanici lanovky Belvedere nelze přehlédnut. Ceny jízdného ve Val di Fassa nejsou tak vysoké jako v severněji položených částech Dolomitů, navíc si lze pořídit permanentku "PanoramaPass", která se v této oblasti i vyplatí (poslouží také v autobusech).

V horní stanici (Pecol) velmi snadno přestoupíte do navazující lanovky, která končí na vrcholku Col di Ross (2 383 m n.m.) - viz výše: tmavě žluté linky na výřezu z turistické mapy.

Rif.Fredarola

Od Col di Ross vede dál široká cesta č.601 spojující boudy Belvedere, Rif. di Sass Beccei a Fredarola. Kolem samé zelené louky, převýšení takřka žádné - prostě si pohodlně vykračujete a rozhlížíte se po kraji.

Vpravo vidíte do průsmyku Fedaia se stejnojmennou údolní nádrží (Lago di Fedaia). Sametové svahy spadající dolů k řece Avisio jsou rájem svišťů, takže při troše štěstí můžete i nějakého zahlédnout (viz video). Nad údolím se hrozivě tyčí nejvyšší hora Dolomitů, Marmolada (3 343 m n.m.), pokrytá ledovcem. Fotky, video a informace o ní jsou k dispozici zde: http://martinamoudra.blog.idnes.cz/c/273947/V-mracich.html

Podíváte-li se o něco západněji, nepřehlédnete menší, ale pěkné špičatý Colac, ani temnou a hranatou Crepa Negra. Mezi nimi se rozkládá pastvinami pokryté sedlo Brunech, z něhož se dál k západu táhne zelený hřeben, jehož nejvyšším bodem je nevýrazný Sass d'Adam. O něm se můžete více dozvědět v mém starším článku Sass d'Adam (Val di Fassa).

Catinaccio

U paty výrazně zubatého masivu Langkofel/Sassolungo (Sasso Lungo = Dlouhá Skála) se krčí zelený kužel opatřený anténou. Jmenuje se Col Rodella a vede k němu stejnojmenné lanovka. Jezdí i v létě a dá se využít například pro túru vedoucí po tamní Cestě Friedricha Augusta/ Friedrich August Weg. Více o ní najdete tady: http://martinamoudra.blog.idnes.cz/c/253214/Dolomity-Od-hospody-k-hospode.html

Mezi bloky Sassolungo a Sella můžete vidět malý plochý průsmyk Sella (Passo Sella/Sellajoch), za kterým se zřetelně rýsují siluety Alp. Hned vedle se nad údolí prudce zdvihá hranatý útes se špičkou ve tvaru pyramidy - Piz Ciavazes.

Cestou k robustnímu pohoří Sella, jehož nejvyšším vrcholem je Piz Boe (3 152 m n.m), budete míjet celkem skromně vyhlížející homoli Sas Becé.

Jakmile dojdete do sedla pod horou Sas Bece (2 534 m n.m.), což se vám podaří velmi rychle, protože to po cestě č.601 vůbec není daleko, krajina se změní. Obzor zleva rámují mohutné štíty Conturines, Lagazuoi, Tofana, vpravo Sorapiss, Averau, Nuvolau, Croda dal Lago a špička Monte Pelmo. Uprostřed mezi nimi vidíte zelenohnědý Col di Lana (Col = il colle = pahorek, kopec; lana = ovčí vlna). Klikatá silnice vede táhlým údolím Livinallongo del Col di Lana přes Arabbu (Réba) do průsmyku Falzarego

Pohodlná pěšina se stáčí kolem Sass Bece a zvolna klesá do Passo Pordoi. Pod ní nelze přehlédnout malý kostelík, na protějším svahu zase upoutá až nepatřičně působící válcovitá stavba, památník padlým. Mauzoleum se jmenuje Ossario del Pordoi (ossario = kostnice) a jsou v něm pohřbeny ostatky téměř deseti tisíc německých a rakouských vojáků z obou světových válek. Otevřeno má denně od východu do západu slunce.

VIDEO: KRMENÍ KŮZLAT)

pyrrhocorax graculus)

Mezi 9. a 17.hodinou jezdí z Passo Pordoi (il passo = průsmyk) každých 10 minut velkokapacitní lanovka na vrchol Sass Pordoi (il  sasso = kámen, skála). Máte-li letní permanentku PanoramaPass, není proč otálet - rozhled určitě stojí za to a navíc u horní stanice najdete prostornou restauraci. 

"Dolomity - výhledy ze Sass Pordoi"

Po návratu z vrcholu Sass Pordoi přejdete silnici, seběhnete pěšinkou z okraje parkoviště a pokračujete loukou  směrem na Canazei. Minete ostré a rušné serpentiny, od nichž se následně budete stále více vzdalovat. Za jezírkem u hotelů Pordoi a Gonzaga už auta prakticky neuslyšíte.

Sassolungo/Langkofel

Jsou-li louky pokosené, můžete klidně opustit cestu a vydat se po trávě. Půjdete-li stále dolů a budete-li se držet mírně vlevo, cíl, tedy horní stanici lanovky Belvedere-Pecol, nemůžete minout. Dívejte se ale pod nohy, ať nezašlapete fialové hořečky rakouské, kterých tu rostou celé trsy.

Gentianella austriaca)

Tak šťastnou cestu!

A nezapomeňte, že do Val di Fassa raději v červenci, září nebo i koncem června.

Další tipy, kam se v těchto horách ještě podívat, jsou volně k dispozici ve složce DOLOMITY