severní svah pod Lagazuoi (všechny fotky lze zvětšit rozkliknutím) | |||
Je ráno. Balíme "svejch pět švestek" a vyrážíme na autobus. Klikatou silnici mezi Abtei / Badia a průsmykem Falzarego v italských Dolomitech zdolává několikrát denně. |
|||
|
|||
Staví také poblíž motorestu hned naproti kempu Sass Dlacia (zastávka Saré), kde je možné zdarma zaparkovat (viz vložená mapa Google). Přesně sem se odpoledne vrátíme. |
|||
|
|||
9:00 - právě vyjíždí první lanovka z Falzarega na Lagazuoi Piccolo (2 752 m n.m.). Na vrcholku je parádní kosa. Místní bouda (Rifugio Lagazuoi) má už otevřeno, obsluha zvolna otírá barový pult a stoly, ale nikdo se zatím dovnitř nehrne. |
|||
|
|||
výhled od chaty Lagazuoi (DALŠÍ VÝHLEDY ZDE: http://1url.cz/ekFM) | |||
Ani hladoví ptáci posedávající na okolních skalách se ještě neslétávají. Vědí totiž, že hlavní nápor turistů, kteří nepochybně rádi oželí něco ze svých železných zásob, aby je nakrmili, teprve dorazí. |
|||
výhled z Lagazuoi | |||
Většina vstupů do kaveren, které ve skalách poblíž hoské chaty Lagazuoi vykutali vojáci za 1.světové války, je ještě zavátá. Do některých se ale přece jen dá dostat, protože někdo sníh odklidil. V duchu mu děkujeme a prohlížíme si někdejší kulometné hnízdo. Strážcům průsmyku odtud nemohlo nic uniknout, výhled je dokonalý. |
|||
výhled na průsmyk Falzarego z kaverny | |||
|
|||
výhled na Tofanu a přístupovou stezku (sjezdovku) | |||
Ačkoliv je skoro polovina července, severní svah hory pokrývá vrstva mokrého sněhu. Tady zima teprve velmi neochotně končí. |
|||
stezka č.401 | |||
Abych pravdu řekla, nikam se nám moc nechce. Je jasné, že bez lyží se budeme bořit, a než slezeme, chvíli to potrvá. Pohyb po příkrém svahu, který ještě docela nedávno sloužil jako sjezdovka, není jednoduchý. Klouže to, občas nečekaně zapadáme, a to až překvapivě hluboko, sníh nám zalézá do bot. |
|||
stezka č.401 | |||
Poslední zaváhání na rozcestí. Odbočit jinam? Vrátit se? To přece můžeme vždycky. Takže vzhůru dolů!!! |
|||
rozcestí ve Forcella (=sedlo) Lagazuoi | |||
stezka č.20 | |||
stezka č.20 | |||
Nepříjemný sešup pod Rif.Lagazuoi máme za sebou (2 573 m n.m.). I když to zdálky nevypadalo, ukazuje se, že pár lidí už letos po trase č.20 prošlo. Hluboké díry v úzké pěšince vyšlapané ve sněhu spolehlivě varují: "Tudy ne! Zkus opatrně šlápnout kousek vedle!" Místy slyšíme zurčení potůčků pod příkrovem. Málo platné, jaro se hlásí - tím důrazněji, čím více klesá nadmořská výška. |
|||
Objevují se obnažené kameny. Jde se po nich podstatně lépe, ale není dobré šlapat na sníh v jejich bezprostřední blízkosti. Měkne totiž mnohem rychleji, protože ho balvany ohřívají. V okolní suti statečně kvetou první alpinky. Jaro je tu! Krásně barevné, voňavé, ale pořád ještě mokré. |
|||
|
|||
|
|||
Sníh rychle mizí, co krok, to je ho méně. Jdeme už přes hodinu, ale pohled zpět k boudě prozrazuje, že jsme ještě nijak daleko nedošli. Kolem nás temné skály, šedavé kameny, suť a malé trsy kvetoucích alpinek. Na vzdálených svazích se potulují kamzíci. |
|||
pohled zpět na chatu Lagazuoi (lanovka) | |||
Jezírko (Lago di Lagazuoi / Lech de Lagacio), které jsme dosud stále viděli před sebou jako malý tyrkysový puntík, kamsi zmizelo. Zato už není problém najít klasické červenobílé pásy turistického značení. Jdeme dobře, nezabloudili jsme. Ono ani nebylo kam. |
|||
rozcestí pod Lagazuoi Grande | |||
Potkáváme první turisty v protisměru. Výrazně se otepluje a Lech de Lagacio / Lago di Lagazuoi (2 182 m n.m.) už nemůže být daleko. Míjíme drátěný kříž, jakési ruiny, asi zbytky zákopů, a sbíháme k pásmu kosodřeviny. |
|||
stezka č.20 | |||
|
|||
nad strží, kterou vede stezka č.20 do údolí | |||
Zelené jehličí, zelená tráva, azalky, lýkovce, květy všech možných barev - srdce každého zahrádkáře by zaplesalo. |
|||
Lago (=jezero) di Lagazuoi na zeleném stupni pod skalami | |||
|
|||
Lago di Lagazuoi / Lech de Lagacio (2 182 m n.m.) | |||
Jsme u jezera. Je krásné jako všechna horská "plesa", na jeho hladině se zrcadlí okolní štíty a v křišťálové vodě plavou malé, věčně hladové rybky. Usedáme na břeh, rozbalujeme svačinu a odpočíváme. Takových jako my, je tu spousta. Valná většina z nich sem ale, jak prozrazuje jejich oblečení, přišla zdola. Zatímco oni pobíhají v tílkách, my jen neochotně odkládáme bundy, mikiny, čepice a největší zmrzlík naší výpravy i rukavice. |
|||
křišťálově čistá voda jezera Lagazuoi (Lagacio) | |||
hladové rybky | |||
Colbocia (2 405 m n.m.) a kvetoucí azalky | |||
|
|||
papaver alpinum (žlutý horský mák) | |||
S úlevou zjišťujeme, že asi 200 m hlubokou průrvu ve skále za jezerem, kterou jsme viděli už od chaty na Lagazuoi, zdoláme snadno. Zdálky bylo těžké si představit, kudy vlastně stezka č.20 povede, jelikož mapa nám toho moc neprozradila a satelitní snímky Google ukazují jen část jakési nehostinné strže. Realita ovšem vypadá nad očekávání dobře. Ve srázu je vybudován pohodlný klikatý chodník, podél něhož stéká dolů potok vytvářející řadu větších a menších vodopádků a peřejí. |
|||
stezka č.20 strží podél potoka | |||
peřej u stezky | |||
pohled do údolí s loukou u chaty Scotoni | |||
Dole pod strží se rozkládá kouzelná zelená planina s chatou Scotoni (Ütia /Rifugio / Hütte Scotoni, 2 040 m n.m.). Lidí málem jako na Václaváku (pozn.: teď silně přeháním). Na hustém trávníku poskakují děti, dospělí posedávají opodál a povídají si, ve výběhu se rochní dva malí vepříci. Protože většinu naší svačiny během poslední zastávky sežraly ryby, hodláme se posilnit v boudě. Slunce pálí. Tady už je totiž nefalšované léto, takže se rádi schováme pod střechu. V ütia Scotoni je útulno a vaří tu výborně. |
|||
louka a chata Scotoni | |||
Rifugio Scotoni (= Ütia, Hütte, horská bouda Scotoni) | |||
|
|||
Colbocia (2 405 m n.m.) od boudy Scotoni | |||
|
|||
kamenitá silnice do údolí (značení č.20) | |||
Čas uhání jako splašený, nikam se nám nechce, ale do cíle daleko. Neradi se tedy zvedáme a vyrážíme dál po trase č.20. K další boudě, Capanna Alpina, půjdeme po kamenité silničce. |
|||
|
|||
louka u cesty posetá pryskyřníky - pohled zpět | |||
Je samá zatáčka a docela strmá. Bílé kamínky na růžovém podkladu pod pevnými podrážkami pohorek podkluzují jako kuličky v ložisku. Proto ji, jakmile to jde, opouštíme a sbíháme dolů po trávě. Nejsme sami, dělají to tak skoro všichni. |
|||
Stromy kolem nás jsou stále vyšší a vyšší, teplota stoupá. Turisté přicházející sem z planiny Fanes si v říčce Sciaré chladí nohy. Dál už je to pěkně po rovince. |
|||
Placené parkoviště u Capanna (=bouda) Alpina (1 720 m n.m.) je poloprázdné, zřejmě už skoro všichni dorazili do cíle. Ani my to nemáme daleko. Motorest u zastávky poblíž kempu Sass Dlacia (1 647 m n.m.) je odtud, co by kamenem dohodil (a zbytek doběhl). Zdejší malé vápence se raději vyhneme Meditačním chodníkem (Tru de Meditazium) vedoucím kolem malé dřevěné kapličky (Capela de Sciare). |
|||
cestou k Meditačnímu chodníku podél koryta řeky | |||
|
|||
Conturines a koryto řeky Sciare | |||
Máme za sebou výškový rozdíl 1 105 m, prošli jsme zimou, jarem a létem. Jsme příjemně unavení, docela nás bolí nohy, ale klidně bychom si to dali ještě jednou. Tak snad někdy příště, jestli to vyjde :) |
|||
Lagazuoi Piccolo večer | |||
POZN.: Celá cesta pochopitelně trvala mnohem déle, už jen kvůli dlouhým zastávkám. Vezmeme-li v potaz také jízdu autobusem a lanovkou, padl na to skoro celý den. Nicméně hlavní část, během níž se díky měnící se nadmořské výšce "měnila" i roční období, jsme zvládli volnou chůzí přibližně v průběhu zmiňovaných tří hodin. |
|||
|
|||
TIP NA OBČERSTVENÍ V CÍLI: Chutné menu za příznivou cenu najdete v malém a hojně navštěvovaném motorestu přímo u silnice naproti kempu Sas Dlacia (stanice autobusu "Saré", parkoviště, most přes řeku Sciare - viz mapa Google na začátku článku).
|
|||
Prezetace více než 200 chronologicky řazených snímků včetně mapy a jízdních řádů z r.2013 zde: http://moudrasek.rajce.idnes.cz/Lagazuoi/
|
|||
Jízdní řády místních autobusů léto 2014: http://issuu.com/cortinaexpress http://www.mobilitaaltoadige.info/it/siipdftimetables
|
|||
Kdo má rád "pohyblivé obrázky", může si pustit následující video z této túry: |
|||
|
Další kapitoly "Průvodce českého gaučového povaleče po Dolomitech" zde:
http://martinamoudra.blog.idnes.cz/r/58775/DOLOMITY.html