3 ročními obdobími za 3 hodiny?

16. 06. 2014 9:00:00
Cestovat časem jen tak v pohorkách a s batohem na zádech? Jde to! Jen musíte začít ve správnou dobu na správném místě.

 severní svah pod Lagazuoi (všechny fotky lze zvětšit rozkliknutím)

 

Je ráno. Balíme "svejch pět švestek" a vyrážíme na autobus. Klikatou silnici mezi Abtei / Badia a průsmykem Falzarego v italských Dolomitech zdolává několikrát denně.

Staví také poblíž motorestu hned naproti kempu Sass Dlacia (zastávka Saré), kde je možné zdarma zaparkovat (viz vložená mapa Google). Přesně sem se odpoledne vrátíme.


 Mapa Tabacco 07 - trasa vyznačena žlutou přerušovanou čárou (lze zvětšit rozkliknutím a  následným klepnutím na + v pravém horním rohu obrázku v albu na rajce.net)

9:00 - právě vyjíždí první lanovka z Falzarega na Lagazuoi Piccolo (2 752 m n.m.). Na vrcholku je parádní kosa. Místní bouda (Rifugio Lagazuoi) má už otevřeno, obsluha zvolna otírá barový pult a stoly, ale nikdo se zatím dovnitř nehrne.


 Rifugio (=chata) Lagazuoi

 Lagazuoi - chata, lanovka

 výhled od chaty Lagazuoi (DALŠÍ VÝHLEDY ZDE: http://1url.cz/ekFM)

 

Ani hladoví ptáci posedávající na okolních skalách se ještě neslétávají. Vědí totiž, že hlavní nápor turistů, kteří nepochybně rádi oželí něco ze svých železných zásob, aby je nakrmili, teprve dorazí.


 výhled z Lagazuoi

 

Většina vstupů do kaveren, které ve skalách poblíž hoské chaty Lagazuoi vykutali vojáci za 1.světové války, je ještě zavátá. Do některých se ale přece jen dá dostat, protože někdo sníh odklidil. V duchu mu děkujeme a prohlížíme si někdejší kulometné hnízdo. Strážcům průsmyku odtud nemohlo nic uniknout, výhled je dokonalý. 


 výhled na průsmyk Falzarego z kaverny



 výhled na Tofanu a přístupovou stezku (sjezdovku)

 

Ačkoliv je skoro polovina července, severní svah hory pokrývá vrstva mokrého sněhu. Tady zima teprve velmi neochotně končí.


 stezka č.401

 

Abych pravdu řekla, nikam se nám moc nechce. Je jasné, že bez lyží se budeme bořit, a než slezeme, chvíli to potrvá. Pohyb po příkrém svahu, který ještě docela nedávno sloužil jako sjezdovka, není jednoduchý. Klouže to, občas nečekaně zapadáme, a to až překvapivě hluboko, sníh nám zalézá do bot.


 stezka č.401

 

Poslední zaváhání na rozcestí. Odbočit jinam? Vrátit se? To přece můžeme vždycky. Takže vzhůru dolů!!!


 rozcestí ve Forcella (=sedlo) Lagazuoi

 stezka č.20

 stezka č.20

 

Nepříjemný sešup pod Rif.Lagazuoi máme za sebou (2 573 m n.m.). I když to zdálky nevypadalo, ukazuje se, že pár lidí už letos  po trase č.20 prošlo. Hluboké díry v úzké pěšince vyšlapané ve sněhu  spolehlivě varují: "Tudy ne! Zkus opatrně šlápnout kousek vedle!" Místy slyšíme zurčení potůčků pod příkrovem. Málo platné, jaro se hlásí - tím důrazněji, čím více klesá nadmořská výška.


 

Objevují se obnažené kameny. Jde se po nich podstatně lépe, ale není dobré šlapat na sníh v jejich bezprostřední blízkosti. Měkne totiž mnohem rychleji, protože ho balvany ohřívají. V okolní suti statečně kvetou první alpinky. Jaro je tu! Krásně barevné, voňavé, ale pořád ještě mokré.

 

 penízek

 dřípatka

 

 huseník

 penízek okrouhlolistý

 

Sníh rychle mizí, co krok, to je ho méně. Jdeme už přes hodinu, ale pohled zpět k boudě prozrazuje, že jsme ještě nijak daleko nedošli. Kolem nás temné skály, šedavé kameny, suť a malé trsy kvetoucích alpinek. Na vzdálených svazích se potulují kamzíci.


 pohled zpět na chatu Lagazuoi (lanovka)

 

Jezírko (Lago di Lagazuoi / Lech de Lagacio), které jsme dosud stále viděli před sebou jako malý tyrkysový puntík, kamsi zmizelo. Zato už není problém najít klasické červenobílé pásy turistického značení. Jdeme dobře, nezabloudili jsme. Ono ani nebylo kam.


 rozcestí pod Lagazuoi Grande

 

Potkáváme první turisty v protisměru. Výrazně se otepluje a Lech de Lagacio / Lago di Lagazuoi (2 182 m n.m.) už nemůže být daleko. Míjíme drátěný kříž, jakési ruiny, asi zbytky zákopů, a sbíháme k pásmu kosodřeviny.


 stezka č.20 
 

 hořec jarní

 mák alpský

 nad strží, kterou vede stezka č.20 do údolí 

 

Zelené jehličí, zelená tráva, azalky, lýkovce, květy všech možných barev - srdce každého zahrádkáře by zaplesalo. 


 Lago (=jezero) di Lagazuoi na zeleném stupni pod skalami

 prvosenka

 dryáda

 Lago di Lagazuoi / Lech de Lagacio (2 182 m n.m.)

 

Jsme u jezera. Je krásné jako všechna horská "plesa", na jeho hladině se zrcadlí okolní štíty a v křišťálové vodě plavou malé, věčně hladové rybky. Usedáme na břeh, rozbalujeme svačinu a odpočíváme. Takových jako my, je tu spousta. Valná většina z nich sem ale, jak prozrazuje jejich oblečení, přišla zdola. Zatímco oni pobíhají v tílkách, my jen neochotně odkládáme bundy, mikiny, čepice a největší zmrzlík naší výpravy i rukavice.


 křišťálově čistá voda jezera Lagazuoi (Lagacio)

 hladové rybky

 Colbocia (2 405 m n.m.) a kvetoucí azalky



 papaver alpinum (žlutý horský mák)

 

S úlevou zjišťujeme, že asi 200 m hlubokou průrvu ve skále za jezerem, kterou jsme viděli už od chaty na Lagazuoi, zdoláme snadno. Zdálky bylo těžké si představit, kudy vlastně stezka č.20 povede, jelikož mapa nám toho moc neprozradila a satelitní snímky Google ukazují jen část jakési nehostinné strže. Realita ovšem vypadá nad očekávání dobře. Ve srázu je vybudován pohodlný klikatý chodník, podél něhož stéká dolů potok vytvářející řadu větších a menších vodopádků a peřejí.


 stezka č.20 strží podél potoka

 peřej u stezky

 pohled do údolí s loukou u chaty Scotoni

 

Dole pod strží se rozkládá kouzelná zelená planina s chatou Scotoni (Ütia /Rifugio / Hütte Scotoni, 2 040 m n.m.). Lidí málem jako na Václaváku (pozn.: teď silně přeháním). Na hustém trávníku poskakují děti, dospělí posedávají opodál a povídají si, ve výběhu se rochní dva malí vepříci. Protože většinu naší svačiny během poslední zastávky sežraly ryby, hodláme se posilnit v boudě. Slunce pálí. Tady už je totiž nefalšované léto, takže se rádi schováme pod střechu. V ütia Scotoni je útulno a vaří tu výborně.


 louka a chata Scotoni

 Rifugio Scotoni (= Ütia, Hütte, horská bouda Scotoni)
 



 Colbocia (2 405 m n.m.) od boudy Scotoni

 pomněnka

 štírovník

 kamenitá silnice do údolí (značení č.20)

 

Čas uhání jako splašený, nikam se nám nechce, ale do cíle daleko. Neradi se tedy zvedáme a vyrážíme dál po trase č.20. K další boudě, Capanna Alpina, půjdeme po kamenité silničce.

 



 louka u cesty posetá pryskyřníky - pohled zpět

 

Je samá zatáčka a docela strmá. Bílé kamínky na růžovém podkladu pod pevnými podrážkami pohorek podkluzují jako kuličky v ložisku. Proto ji, jakmile to jde, opouštíme a sbíháme dolů po trávě. Nejsme sami, dělají to tak skoro všichni.


 

Stromy kolem nás jsou stále vyšší a vyšší, teplota stoupá. Turisté přicházející sem z planiny Fanes si v říčce Sciaré chladí nohy.  Dál už je to pěkně po rovince.


Placené parkoviště u Capanna (=bouda) Alpina (1 720 m n.m.) je poloprázdné, zřejmě už skoro všichni dorazili do cíle. Ani my to nemáme daleko. Motorest u zastávky poblíž kempu Sass Dlacia (1 647 m n.m.) je odtud, co by kamenem dohodil (a zbytek doběhl). Zdejší malé vápence se raději vyhneme Meditačním chodníkem (Tru de Meditazium) vedoucím kolem malé dřevěné kapličky (Capela de Sciare).


 pod silnicí k Capanna Alpina

 cestou k Meditačnímu chodníku podél koryta řeky



 kaplička Sciare

 kemp Sass Dlacia

 Conturines a koryto řeky Sciare

 

Máme za sebou výškový rozdíl 1 105 m, prošli jsme zimou, jarem a létem. Jsme příjemně unavení, docela nás bolí nohy, ale klidně bychom si to dali ještě jednou.

Tak snad někdy příště, jestli to vyjde :)


 Lagazuoi Piccolo večer  
 

 

POZN.: Celá cesta pochopitelně trvala mnohem déle, už jen kvůli dlouhým zastávkám. Vezmeme-li v potaz také jízdu autobusem a lanovkou, padl na to skoro celý den. Nicméně hlavní část, během níž se díky měnící se nadmořské výšce "měnila" i roční období, jsme zvládli volnou chůzí přibližně v průběhu zmiňovaných tří hodin. 


 motorest

TIP NA OBČERSTVENÍ V CÍLI: Chutné menu za příznivou cenu najdete v malém a hojně navštěvovaném motorestu přímo u silnice naproti kempu Sas Dlacia (stanice autobusu "Saré", parkoviště, most přes řeku Sciare - viz mapa Google na začátku článku).

 

Prezetace více než 200 chronologicky řazených snímků včetně mapy a jízdních řádů z r.2013 zde: 

http://moudrasek.rajce.idnes.cz/Lagazuoi/ 

 

Jízdní řády místních autobusů léto 2014: 

http://issuu.com/cortinaexpress

http://www.mobilitaaltoadige.info/it/siipdftimetables


Letošní jízdní řád linky 465 (autobus staví ve všech zastávkách na trase, nikoliv pouze v těch, které jsou v řádu jmenovitě uvedeny) 

Kdo má rád "pohyblivé obrázky", může si pustit následující video z této túry: 

http://youtu.be/ycGbyXDkg0s

 

K jezeru Lagazuoi a ještě dál

 

Další kapitoly "Průvodce českého gaučového povaleče po Dolomitech" zde:

http://martinamoudra.blog.idnes.cz/r/58775/DOLOMITY.html

 

 

 

 

 

 

Autor: Martina Moudrá | pondělí 16.6.2014 9:00 | karma článku: 29.68 | přečteno: 1515x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Fotoblogy

Marek Trizuljak

Od prvního jarního dne k Velikonočním svátkům

Rovnodennost, první jarní den, úplněk a brzy poté velikonoční svátky. Obrazové dojmologie ... ... ...

28.3.2024 v 15:39 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 59 | Diskuse

Jaromír Šiša

Auto moto veteráni všude možně i jinde.

Třeba pod střechou velkých prostorných i malých útulných muzeí. Nebo na všech možných srazech, případně je potkáváme jen tak v prostoru. Pro svoji krásu a eleganci je obdivujeme a s úctou k těm, kteří jim vdechli nový živý život.

28.3.2024 v 10:03 | Karma článku: 29.90 | Přečteno: 1013 | Diskuse

Petr Široký

Jak jsem potkal brouky (Díl LXII. - Rokycany 12 - Jaro je tu)

Broučí znalosti většiny z nás plynou z dávné četby Ferdy Mravence a občasného setkání s druhem dostatečně velkým či nápadným, aby si ho člověk povšiml – střevlík, beruška, chroust, zlatohlávek.

28.3.2024 v 8:42 | Karma článku: 13.76 | Přečteno: 108 | Diskuse

Martina Pazourová

Po dešti......

Nenapadá mě nic jiného, než text písně paní Judity Čeřovské.Foto Nikon D 70. Jo, a dalo to docela fušku :-)

25.3.2024 v 23:00 | Karma článku: 12.39 | Přečteno: 210 | Diskuse

Veronika Foglová

Květná neděle 2024

Uteklo to jako voda, a svatopostní doba nám vstoupila do své závěrečné fáze - Svatého týdne, po němž nadejdou Velikonoce.

24.3.2024 v 15:21 | Karma článku: 11.15 | Přečteno: 154 | Diskuse
Počet článků 173 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2358

Nejsem ničím zajímavá, ale okolní svět zajímavý je. Objevuji v něm dávno objevené - stejně tak, jako mnozí přede mnou i po mně.

A protože je svět příliš velký na to, aby ho člověk dokázal poznat úplně celý, k důkladnějšímu průzkumu jsem si vybrala oblast známou jako Dolomity.
Co tam zjistím, to předám dál - třeba se informace budou někomu hodit.
Viz PRŮVODCE ČESKÉHO GAUČOVÉHO POVALEČE PO DOLOMITECH

Jelikož se domnívám, že jedna fotografie prozradí víc než spousta slov, najdete v mých článcích více obrázků než textu. 
Používám Panasonic Lumix GH3, GH1 a GH5 (plus sadu objektivů v rozsahu 7mm - 400 mm)

Kontakt: moudramartina@gmail.com

Nepracuji a ani jsem nikdy nepracovala v oboru cestovní ruch. Nemám ani žádné kontakty na jakoukoliv cestovní agenturu. 

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...