Po hraniční čáře (Jižní Tyrolsko)

Další fototip na příjemnou vycházkovou trasu, tentokrát po hřebeni Karnských Alp, v těsném sousedství Dolomiti di Sesto (Sextner Dolomiten). Samozřejmě i s příslušnými mapami. Všechny obrázky lze zvětšit rozkliknutím a následně nástrojem "lupa".

Karnské Alpy začínají přesně tam, kde se známé údolí Val Pusteria/Pustertal dělí na dvě části, italskou a rakouskou. A právě podél jejich hřebene, prakticky přesně po hraniční čáře mezi Itálií a Rakouskem, vede turistická trasa č.403 známá jako Karnischer Höhenweg. Její celková délka činí asi 150 km.

Projít celý Karnischer Höhenweg začínající poblíž vrcholu Helm/Monte Elmo a končící v dalekých Korutanech trvá několik dní. Pro zpestření návštěvy Sextenských Dolomitů nebo údolí Pusteria ale jistě bohatě postačí 1., tedy jihotyrolská etapa, kterou si navíc lze usnadnit použitím lanovek. Jedna je k dispozici v obci Versciaco, druhá, mnohem výhodnější, pokud plánujete okružní túru, má dolní stanici v Sexten/Sesto, přímo u silnice č. SS-52 vedoucí do Moos/Moso a dál přes Kreuzbergpass/Passo Monte Croce až do Padoly (viz mapy níže).  

Hřeben Karnských Alp tyčící se do výšky více než tisíc metrů nad městečky Sesto/Sexten (it.) a Sillian (rak.) je až k hoře Demut/La Mutta velmi dobře schůdný a navíc nabízí vynikající výhledy do všech světových stran. A vidět je opravdu daleko.  Jižním směrem jsou na dosah rozervané štíty Sextenských Dolomitů, tolik odlišné od uhlazenějších rakouských Alp rozkládajících se na severu, ze západu na východ se táhne zelené údolí Pusteria. 

Okrajový vrchol  Helm/Monte Elmo nelze při pohledu z údolí přehlédnout, neboť na něm ve výšce 2 434 m n.m. stojí velmi nápadná, avšak už od r.1980 opuštěná bouda Helmhaus.  

Hned pod ní se zachovala strohá železobetonová kasemata z první poloviny minulého století, která bývala součástí obranného systémuVallo Alpino (Sbarramento  Prato Drava/Sperre Winnebach). Helmhaus, vybudovaný r.1889 jako základna alpského klubu Deutscher und Österreichischer Alpenverein, sloužil v období mezi světovými válkami a po nich pohraniční stráži. Stavba patřící dnes italské straně působí poněkud depresivně, zvláště v kontextu s pohnutou minulostí.

Historie dnešního Jižního Tyrolska je pochopitelně neodmyslitelně spjatá s dějinami Tyrolska jako takového. Oblast už v 11.století patřila pod správu Brixenských biskupů, kteří zde vládli prostřednictvím svých místodržících, tyrolských hrabat.

Roku 1363 se stává majetkem Habsburků, významným hraničním státem Rakousko-Uherské monarchie je pak až do konce 1.světové války (tedy vyjma období 1805 -1813) . Mateřským jazykem drtivé většiny místních je němčina.

Zásadní zlom přichází 10.9.1919, kdy vítězná Itálie získává jižní část Tyrolska, kterou okamžitě obsazuje vojenskými silami. Původní hranice mezi zeměmi se tedy posouvá na sever, m.j. přímo na hřebeny Karnských Alp. Protože je území stále osídleno převážně německy mluvícím obyvatelstvem, dochází po r.1922, kdy se předsedou vlády stává fašista Benito Mussolini, k násilné italinizaci. 

Němčina jakožto úřední jazyk je zakázána, německy mluvící státní zaměstnanci přicházejí o práci. Do kraje se stěhuje množství dělníků z italského jihu, původní německé zeměpisné názvy jsou nahrazovány náhodně určenými italskými ekvivalenty, město Bozen/Bolzano se rychle mění ve výstavní metropoli budovanou v novém italském stylu.

Po uzavření spojenecké smlouvy mezi Hitlerem a Mussolinim r.1939 ještě přituhuje. Místní lidé dostávají na výběr buď se definitivně zříci své národnosti a mateřštiny nebo se vystěhovat do Říše. Masivní odsun sice přerušuje 2.světová válka, ale 75 000 dosud vystěhovaných už zůstává v zahraničí.

Po r.1948 jim je umožněno se vrátit, ovšem atmosféra v Jižním Tyrolsku ještě po dlouhá desetiletí zůstává velmi neklidná. Lidé protestují, pořádají demonstrace za odtržení od Itálie, od 50.let dochází z sériím útoků BAS (Befreiungsausschuss Südtirol) na strategické cíle (např. kasárna, železnici, vedení vysokého napětí...).

Složitou situaci několikrát řeší i OSN, Jižní Tyrolsko nakonec získává určitou autonomii. V současné době tu žije téměř 70% Němců, 25% Italů a asi 5% Ladinů.

Dnes, kdy jsou obě sousední země součástí Evropské Unie, hranice nikdo neřeší. Budovy kdysi využívané pohraniční (finanční) stráží chátrají, zato tu přímo kvete turistika. Na hřebenech je k dispozici řada bud nabízejících nejen občerstvení, ale i nocleh. Další horské chaty a salaše jsou rozesety po svazích Karnských Alp. A každá z nich má něco do sebe.

Kdo se na hřebenovku vydá lanovkou z malebného městečka Sexten/Sesto, může cestou zpět využít místní autobusovou linku č.446 Holzer, která zhruba každou hodinu zajíždí ze Sesta/Sexten až do Passo Monte Croce/Kreuzbergpassu a zpět.

Jen musí dát pozor, aby nezmeškal poslední spoj. Cesta po hřebeni je časově náročná, padne na ni celý den. 

Odkaz na místní předpověď počasí ZDE (www.meteoindiretta.it).

Celou jihotyrolskou část Karnischer Höhenweg najdete na mapě Tabacco 010, Sextener Dolomien/Dolomiti di Sesto, 1:25000.

	Antonín Bouda z Opavy

Pozor! Úsek hřebenovky za Schwarzersee (Kriegerfriedhof), tedy z vrcholu hory La Mutta/Demut na vrchol Eisenreich je obtížný, vede silně zvětralým a nepřehledným skalním terénem, k jeho zdolání je třeba počítat asi se dvěma hodinami. Za špatného počasí (snížená viditelnost, déšť nebo sníh) se stává velmi nebezpečný!

Od Schwarzersee lze ale odbočit pěšinou č.14 k Alpe-Nemes Hütte a vrátit se do Kreuzbergpassu, odkud jezdí autobus do Sexten. 

Pro lepší orientaci ještě jednou mapa Google - Schwarzsee (Černé jezero) s dobře patrnými zbytky zákopů a malým hřbitůvkem (památníkem 1.světové války).

O tom, co je k vidění v okolí bud Alpe Nemes, Coltrondo a Rinfreddo, jakož i v Kreuzbergpassu/Passo Monte Croce a navazujícím Comelico Superiore, někdy příště.

O pevnostech v Kreuzbergpassu (Opera 11, 10 a 8) z 2.světové války  ZDE

Další tipy na nenáročné túry po Dolomitech ZDE   (seznam).