Další tip, kam se podívat, budete-li se toulat po Dolomitech, tentokrát v těsném sousedství Marmolady. Fotky, mapky a podrobný popis včetně praktických informací k ruce.
Jedete-li od jezera Fedaia do Malga Ciapela a pak dál na Sottogudu a Rocca Pietore, po zdolání příkrého svahu plného serpentin minete dolní stanici lanovky vedoucí až na vrchol Marmolady, Punta Rocca. Kousek za ní se silnice SP-641 noří do galerie chránící před padajícím kamením, a o něco později pak do bídně osvětleného, 271 m dlouhého tunelu, aby přímo za jeho ústím překonala krátký most překlenující překvapivě hlubokou a úzkou rokli (streetview v odkazu). Kdo by se snad chtěl přesvědčit, že v těchto místech zcela nečekaná těsná průrva opravdu není jen přelud, může zastavit na malém parkovišti hned za mostem a nahlédnout dolů. Pod strmými skalními stěnami spatří úplně jiný, zdánlivě velmi poklidný svět - Serrai di Sottoguda.
Roklí podél potoka Pettorina se vine tenká stužka staré silnice, někdejší jediné komunikace spojující Sottogudu s lesy a pastvinami pod Marmoladou za Malga Ciapela. Používali ji nejen chodci, ale také povozy svážející seno a dříví do Rocca Pietore, jakož i stáda zvířat putující k horským loukám. Nárazově tu asi býval docela frmol, neboť např. r. 1838 vlastnili 1643 obyvatelé místní komunity celkem 775 velkých domácích zvířat, z toho 258 koz, 169 ovcí, 116 krav, 62 vepřů, 60 volů, 6 koňů, 6 oslů, 4 muly a 94 mláďat tohoto dobytka (kůzlat, jehňat, telat....).
Cestu bývalo možné využívat pouze v letní sezóně, protože v zimě na dno soutěsky padávaly vydatné sněhové laviny přinášející s sebou kamení i kmeny stromů. Bystřina Pettorino během jarních tání kdysi mohutněla tak, že pravidelně strhávala všech třináct dřevěných lávek, které ji v rokli překlenují, přičemž klády a fošny přinášela do blízké Sottogudy. Místní lidé proto můstky vždy na konci sezóny rozebírali, aby tak předešli následným škodám. Jakmile roztál sníh, dno rokle pečlivě vyčistili a lávky opět obnovili.
Jinde v okolí nevídaná, úzká, hluboká a temná průrva vedoucí do hor musela v dřívějších dobách budit respekt. Zvláště když nebylo výjimkou, že do ní tu a tam spadlo zatoulané zvíře, sprška suti nebo i nějaká ta větev vyrvaná větrem za bouří. Tajemnost místa jistě podtrhovaly vodopády, které prý za určitých podmínek dokázaly průchod soutěskou pěkně ztížit, zvláště bylo-li třeba přesunout stádečko krav, ovcí nebo koz. Není proto divu, že se v Serrai di Sottoguda dochovala řada prvků, majících za úkol poutníky psychicky podpořit.
Asi nejstarším z nich bylo starobylé Sacro Cuore (Posvátné Srdce/Sacred Heart/Holy Heart), malý reliéf vytesaný do obřího balvanu "Sass Taie" (Uříznutého kamene/Cut Stone), kusu skály, který se kdysi zaklínil právě v nejužší partii kaňonu.
V dobách, kdy dno soutěsky leželo ještě o něco výše, kámen sloužil jako opora pro dřevěné těleso mostku (historické foto v odkazu), který se tehdy ovšem nacházel na opačné straně než dnes.
Reliéf Sacro Cuore měl poutníky ochránit před náhlými přívaly vod.
Blíže k Malga Ciapela stojí u cesty klasický dřevený kříž (Crocifisso/Crucifix), naopak poblíž sottogudského ústí objevíte nevelkou sochu Madony.
Překvapivě se v rokli nachází také malá kaplička zasvěcěná ochránci poutníků a domácích zvířat, sv.Antonínovi (St.Antonio), vybudovaná kolem roku 1880 a obnovená r.1934.
Je na ní umístěna cedule připomínající již zaniklý vojenský hřbitov z 1.světové války v lokalitě Pian Salere u Malga Ciapela, kde kdysi býval italský polní lazaret, ale také kasárna a sklady. V letech 1916-1917 na něm byly pohřbeny desítky mrtvých. Nejvíce vojáků tehdy nezemřelo v bojích, ale následkem sesuvů mohutných sněhových lavin, zejména v březnu 1916 (viz odkaz). Jen 9.3.1916 bílá smrt překvapila 200 pěšáků tábořících na Tabia Palazza v Passo Fedaia, 60 osob v Malga Ciapela a 20 vojáků přímo v ústí Serrai di Sottoguda. Během vyprošťovacích prací v rokli zemřelo dalších 18 místních civilních obyvatel, cesta průrvou byla na dlouhou dobu zcela uzavřena.
Celoročně přístupná část soutěsky má délku asi 2 kilometry a v nejužším místě měří na šířku jen asi 8 metrů. Až přes 100 metrů vysoké stěny zdobí v zimě ledové vodopády, jichž je tu prý kolem dvaceti. Dva největší se jmenují La Catedralle a Franzei, přičemž Franzei je atraktivní také na jaře nebo po déle trvajících vydatných deštích. V létě ovšem bohužel bývá příliš sucho na to, aby návštěvníky ohromil, ba ho vůbec zaznamenali...
Vyasfaltovaný chodník je v celé své délce opatřen zapuštěnými reflektory, které se rozsvěcují po setmění, nejsou-li právě překryty sněhem. Vydáte-li se po něm směrem od Malga Ciapela dolů, kde lze pohodlně zaparkovat u lanovky, jakmile sejdete do rokle, po pravé ruce minete vysokou mokrou skálu, z níž na jaře padá vodopád Franzei. Je-li právě hojně zásobován tajícím sněhem, spršce prý neunikne snad žádný pocestný.
Kousek za ním se u paty skály krčí pitoreskní kaplička sv.Antonína. V následujícím, o něco širším úseku objevíte v břehu potoka zabudovaný klasický dřevěný kříž se stříškou, k němuž vede několik úzkých schůdků. Široká hladká skalní stěna po levé ruce dává tušit, že za vhodných podmínek po ní stéká další vodopád, La Cattedrale.
Záhy se soutěska výrazně zužuje, potok se silničkou se zde navíc prodírají kolem balvanu Sass Taie, na němž jsme marně hledali Posvátné Srdce, Sacro Cuore. Zub času zřejmě zahlodal opravdu vydatně. Právě v těchto kritických místech prý cesta původně vedla po opačné straně kamene Taie než dnes, takže byla výrazně užší. Za 1.světové války zde ovšem vázlo zásobování frontové linie na Marmoladě, proto vojáci vozovku přeložili a průrvu rozšířili i prohloubili. Možná při tom také padlo Sacro Cuore.
Blížící se Sottogudu zvěstuje soška Madonny s malám oltáříkem zdobeným květinami, která na poutníky shlíží z přírodního skalního výklenku vpravo nad silnicí. Poslední atrakcí na trase jsou jeskyně vybudované v ústí rokle za 1.světové války. V jednom z tunelů tu prý býval za 1.světové války sklad munice, za 2.světové války místní obyvatelé tyto kaverny využívali jako protiletecký kryt. Dnes však žádná z nich není volně přístupná.
Protože údržba komunikace je poměrně náročná, za vstup se už od r.2012 v hlavní sezóně (červen-září) mezi 9:00 a 18:30 hod. platí:
Vstupné do Serrai di Sottogudadospělí: 3,- € děti do 140cm: 1,50 € děti do 4 let zdarma pasažéři vláčku s jednosměrnou jízdenkou vracející se pěšky: dospělí: 2,- € děti: 1,- € invalidé a uživatelé permanentky Marmolada Card: zdarma cyklisté: 2,- € (pozor, průjezd povolen pouze směrem vzhůru, tedy ze Sottogudy) týdenní permanentka: 10,- € sezónní permanentka: 40,- € skupiny nad 20 osob: dospělí 2,- €, děti 1,- € Vjezd motorových vozidel, včetně jednostopých, zakázán! |
Od začátku června do poloviny září jezdívá soutěskou prosklený elektrický vláček, a to denně, od 9:00 do 12:30 a od 14:00 do 18:30 hodin. Pendluje nepřetržitě, tedy pokud se sejde alespoň 10 zájemců. Jízda každým směrem trvá asi 20 minut, cesta tam a zpět přibližně 42 minut (včetně obratu a nástupu pasažérů)..
Jízdné vláčkem:JEDNOSMĚRNÁ JÍZDENKA.....................děti: 2,- € .... dospělí: 3,50 € ZPÁTEČNÍ JÍZDENKA................................děti: 3,- € .... dospělí: 5,50 € Vstupné do soutěsky už je zahrnuto v ceně jízdenek. |
Obě ústí Serrai di Sottoguda jsou uzavřena závorou, projít lze vždy pouze kolem pokladny. Vláček má ovšem konečné stanice až venku za pokladnami, v Sottogudě hned za závorou, v Malga Ciapela až na parkovišti u lanovky, takže chcete-li se vzacet pěšky, opět zaplatíte vstupné, i když snížené (tedy prokážete-li se aktuální jízdenkou).
Soutěska je velmi přátelská k handicapovaným, pro které v ní neexistují žádné překážky, přičemž vstup mají zdarma. Pochopitelně sem lze zavítat i s kočárky.
Jak už jsem uvedla v šedém boxu, vjezd motorových vozidel všeho druhu je zakázán. Cyklisté se mohou průrvou přesunovat výhradně směrem do kopce, tedy ze Sottogudy do Malga Ciapela.
Rokle u Sottogudy vznikla působením ledovce, dosud ji úspěšně vymílá potok Pettorina.
Stará pověst vypráví, že v Serrai di Sottoguda kdysi bývala obrovská bronzová brána uzavírající stezku k alabastrovému zámku mocného krále jménem Ombro. Ačkoliv divukrásný zámek prý žádný ze smrtelníků nikdy nespatřil, všichni v okolí prý znali a upřímně milovali půvabnou a vlídnou dceru tohoto krále, Ombrettu. Všichni, až na její macechu. V den, kdy se Ombretta měla vdávat, žárlivá macecha podplatila zlou čarodějnici, aby princeznu unesla a zaklela ji do kamene. A tak se i stalo.
Všichni pak dívku dlouho marně hledali. Čas neúprosně plynul, až jednou, o mnoho let později, jakýsi pasáček ženoucí stádo ovcí průsmykem pod Marmoladou zaslechl ze skal smutný nářek: "Jsem skála nehybná, v Marmoladě ukrytá, dcera ztracená, a nevím, proč..." Nejdříve si myslel, že kvílí meluzína, ale pak se přece jen vydal za hlasem a pod jižními stěnami hory objevil skálu připomínající siluetu nešťastné princezny. Hora, na níž se skála nachází, dodnes nese její jméno - Cima Ombretta. Budete-li se někdy toulat kolem, občas se zaposlouchejte, zda ve větru také nezaslechnete princeznin tklivý zpěv.
Slovníček k ruce:Serrai...odvozeno od serrare=sevřít, uzavřít, Sottoguda=název obce (sotto=pod, Guda = Piz de Guda=název hory nad obcí, horou vede tunel silnice SP-641), Taie ... odvozeno z místního dialektu, odpovídá tagliare=řezat, cuore=srdce, trenino=vláček (treno=vlak), pettorina=bryndáček, ingresso=vstup, malga=salaš, orari=jírní řád, prezzi=ceny, biglietti=lístky, adulti=dospělí, bambini=děti, anziani=senioři, portatori di handicap=persone diversamente abili=invalidé, gratis=zdarma, solo andata=jedním směrem, andata e ritorno=tam a zpět, estate=léto, inverno=zima, chiesetta=kaplička, cascata=vodopád, sass=skála, kámen, galleria=tunel, mattino=dopoledne, pomeriggio=odpoledne |
Více o ledovci na Marmoladě zde: Marmolada - ledové město
Co je vidět z Marmolady zde: V mracích
Kam se v Dolomitech ještě podívat ZDE
