Sysly jsem dlouho znala jen z obrázků. Pak jsem zcela nečekaně potkala živé, skoro bych řekla, že až příliš živé. Kamarádit se nechtěli, ale nakonec jsem přece jen pár obrázků ulovila.
(Všechny obrázky lze rozkliknout)
Výskyt syslů na území ČR je v dnešní době bohužel velmi omezený:
V některých lokalitách jsou tito zákonem chránění hlodavci tak ochočení, že baští z ruky (zdroj informace: YouTube). Za takové situace ulovíte pěkné fotky i mobilem.
Pokud, podobně jako já, natrefíte na neochočené sysly, počítejte s tím, že tahle roztomilá zvířátka zpravidla fungují ve dvou zcela odlišných módech.
Cítí-li se bezpečně, velice čile poskakují, panáčkují a honí se v trávě, přičemž fotografující osoba v zásadě nemá šanci je ulovit, protože tou dobou je od nich obvykle příliš daleko.
Jakmile se obezřetným syslům cosi nepozdává, zmizí v noře nebo ztuhnou, aby splynuli s okolním terénem. Nehybní dovedou zůstat až otravně dlouho, a to v libovolné poloze, takže jste-li právě poblíž a nepřekáží-li něco ve výhledu, úspěch máte zaručen. Tedy když se také nepohnete... :( ... Ostření většinou snesou, jenomže změny pózy se od nich nedočkáte. Jediné, co v takové situaci může následovat, je bryskní zmizení sysla.
Bohužel mi tentokrát nebylo moc platné ani použití návnady, protože syslové byli mazaní a dokázali si počkat, až bude vzduch čistý. Ovšem až na jednu výjimku, kdy byla tlačenice v ústí nory už příliš velká, takže se jeden ze tří vykukujících odvážil a kus rohlíku sebral. Po delším váhání s ním nenávratně zmizel ve spletitém podzemním bludišti, pochopitelně následován ostatními hladovci. No a já, natěšená na lov záběrů živých plyšáků v akci, už jsem jen tiše zírala do temné díry. Nevrátil se ani jeden, pochopitelně...
Změnila jsem tedy taktiku a místo číhání u návnad jsem předstírala nezájem a pokoušela se pak syslíky nenápadně překvapit. Většinou však spíše překvapovali oni mě.
Z několika návštěv v Loužku u Orlické přehrady jsem si nakonec odnesla hlavně ponaučení, že ačkoliv jsou sysli obecně známí spíše systematickým střádáním zásob, ve skutečnosti se vyznačují především mimořádným nadšením pro sport. Pilně se věnují zejména vybraným atletickým disciplinám, jako je třeba běh přes překážky, sprint nebo skok do dálky, ale také různým kolektivním hrám. Své nory proto s oblibou budují např. na minigolfových a jiných hřištích, která s maximálním nasazením a velmi kreativně vylepšují (viz fotogalerie). Z hojného výskytu štěrkových záplat v okolí drah lze soudit, že majitelé sportovišť nejsou této jejich činnosti příliš nakloněni. Syslům však nejspíš k uspokojení plně postačuje, že v důsledku jejich zdařilého hrabání zůstávají trvale nakloněny alespoň pochozí cementové desky.
Vydáte-li se tedy někdy za sportem v oblastech vyznačených na zelené mapě výše, dejte při tom pozor, ať si nevymknete kotník v noře nebo nešlápnete na sysla :)
Další články na podobné téma:
Veverky: http://martinamoudra.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=594716
http://martinamoudra.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=493564
Čápi: http://martinamoudra.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=425772
Daňci: http://martinamoudra.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=400411
